kostel Sv. Linharta

Sv.LINHART

Antonín Mařík

Engelbert Hora: Sankt Leonhard. KBB 1929/254, roč. 70, 6.11., s.2

Obora (Thiergarten) - pravděpodobně se tím zpočátku myslel nejen vesnice, ale i les v prostoru mezi dnešní mi KV a Loktem. K 4 část obyvatelstva převedl z Obory do KV. KV přifařeny k Oboře, stejně tak Drahovice, T a Doubí, později též Dvory a R. Patronátní právo měli křižovníci (listina z r. 1240). Ti měli kostel v S. s filiálkami v Kynšperku, Lokti, na hradě Lokti - S byla pro tyto kostely mateřským kostelem.

13.2.°257 b. pražský Mikuláš z Rýzmburka potvrdil právo křižovníků na Frohnau, O.V. a Oboru. TO znamená, že Obora se stala filiálkou Sedlce. To se stalo 1246 (1257 to biskup jen potvrdil). Z toho vyplývá, že kostel v Oboře musel být postaven mezi léty 1240-1246. Malta se získávala z vřídlovce. Rozměry kostela - délka 20,73 m. Délka pravého Rechtecke, který obsahuje loď, je 11,2 m, šířka 7,8 m. Na východě přiléhá k lodi kněžiště - 2,15x5,6 m. Tloušťka zdi 1,10 až 1,5O m

Sv. Linhart byl patron zvěře - hodně uctíván v německých zemích. Patřil ke kmeni Franků, žil v době krále Chlodvíka (+511), biskupa Remigia z Remeše a opata Maximiana von Micy, (Miey ?), s nimiž měl vřelé vztahy. Žil v lese u Pauvain u říčky Vienne v pohoří Limousin, čtyři míle od Limoges. Tam vedl zbožný a poustevnický život. Odtud často navštěvoval krále a královnu, aby je vedl k Bohu a aby se přimlouval za zajatce a vězně, kteří trpěli v těžkých podmínkách (Nerozlišuje se, zda jde o válečné zajatce nebo o zločince, jejich postavení bylo stejně těžké).To byla v té době častá činnost světců (viz Le Goff, Středověký člověk) - též sv. Václav , jenž žila si o 400 let později, posmrtně pomáhal vězňům. Jednou, když král a královna jezdili na lovu, stalo se královně najednou, že   porodila dítě. Díky modlitbám zbožného muže to dopadlo dobře. Od té doby byl  uctíván jako pomocník při porodu. K jeho úctě Chlodvík založil klášter a Linhart se stal jeho opatem - Noflac u Limoges. Linhart tam postavil  velký kostel Nanebevstoupení P. Marie. Zemřel asi 559 v Noblacu. Ctěn jako patron zajatců a vězňů, nevyléčitelně nemocných a domácích zvířat. podle legendy jednou vězni rozbil okovy silou své modlitby a modlitbou mu otevřel i dveře. Nedaleko Brixenu v Tyrolsku je kostel jemu zasvěcený obtočený řetězem. Pomáhá též při povodních a požárech, pomáhá vrátit ukradenou věc. Poskytuje útěchu Bresthoffen, chrání před bleskem a krupobitím, umírající se obrací od nevěry. Patron koní a dobytka, slepým koním vrací zrak, zatoulaná zvířata vodí do stáje a brání před nemocemi. Při poutích udílí sedlákům požehnání.

dokončení v č. 255, 7.11.1929,s. 2

Nejstarší kostely sv. L. leží u řek a Gebirgspässen - v horských průsmycích - od 12. stol. do 14. stol., v různých zemích, především na Neckaru, v okolí Heilbronnu, ve Schwarzenwaldu, až po Alpy, také ve Švýcarsku, Vorarlbersku, Tyrolsku, Horní Itálii, Krocanech, Štýrsku. V pražské arcidiecézi to jsou 4 kostely: farní Sangenberg, Údrč u Bochova, Nová Ves u Tachova Citov u Mělníka,. všechny doloženy r. 1352. Současně s tím sešířilo jméno L. i jako křestní jméno.

Zobrazení - obraz sv. L. v Palazzo Communale v Sieně od Sodamase (1477-1549), Andrea del Sarto (1486-1531) v Belvederu ve Vídni, - představen spolu s dvěma otroky. Burgkmaier v Augsburgu - dřevořezba jej představuje jako patrona vězňů, na severní srandě dómu sv. Marka v Benátkách je basreliéf z 12. stol. - představuje h s korunou a Handreuz v pravici, scény z  jeho života představuje velmi živě cyklus mozaik v příčné lodi chrámu sv. Marka v Benátkách, cenné jsou fresky v okolí Bodensee na venkově - často se tam dávají votivní dary (hřebíky, podkovy, Opferrinder, Opferpferde, železné figurky) na podkování za vyslyšení.

Obora - 1325 zvána Hortus ferarum, ortus ferarum. Známí faráři: po smrti faráře Heinricha r. 1369 nastoupil kněz Nicolaus, syn Jana z Lokte. Patronem byl tehdy Frenclín de Quercu (z Doubí), později v 15. stol. jsou patrony loketští purkrabí.   1402 doložen farář Petrus de Slakenwerd - toho roku v listopadu se stal farářem v O.V. Z tě+chto řídkých zpráv vidíme, že křižovníci neuplatňovali své právo na tento kostel vždy důsledně a byli tu i světští kněží, snad z nedostatku kněží z vlastního řádu Až 8.8.1405 doložen křižovník Petrus, 29.11.1410 vyměnil tehdejší farář v Oboře Nicolaus své beneficium s Bertholdem, f. v Radošově (Rodisfort). 1418 po smrti faráře dostal Oboru Albert de Thiergarten, tedy rodák z Obory, 1476 doložen farář Michel v jednom Bannbrief arcibiskupa Magdeburského Arnošta.

Kostel tedy existoval ještě v 2: pol. 15. stol.  1485 KV mají vlastní kostel a od 1493 též vlastního duchovního, čímž se oslabila Obora. Posléze zcela opuštěna.-

6.8.1490 dohoda o beneficium v KV - od té doby kostel v KV dispínuje příjmy kostela sv. Linharta - to znamená, že v Oboře už nebyl f. dosazován. Vesnice je ještě 1531 obydlena. Tehdy ještě postavena nová cesta - Thiergartenstrasse.

Úcta sv. L. přetrvává. 1838 Lady William Russel dala vystavět kapličku sv. L. Město KV časem koupilo lesy a louky v okolí, které do té doby patřily částečně měšťanům v KV, částečně sedlákům v T. Tím vznikl lesní celek, často využíván k lázeňským vycházkám. 28.10.1858 celý lesní celek koupila i s cihelnou pod Abergem vdova Burkhartová za 10 000 zl. km. a pronajala pole a louky Josefu Steidlovi z Drahovic na šest let, jen cihelnu si ponechalo město. Později byla cihelna opuštěna, Lehmbrube, z níž se těžila hlína, byla ještě dlouho vidět v okolí restaurace.

Restaurace - má svou pamětní knihu - dosvědčuje oblíbenost u LEH.

Russelová je také zakladatelkou oltářního obrazu v chrámu sv. Maří M.., který namaloval 1847 Johann Herrmann z Vídně. Russelová byla vdova po lordu Williamu Russelovi, zemřelém 1846 v Itálii. 1838 navštívila KV s třemi dětmi, vychovatelem a služebnictvem, celkem 10 osob. Sem se často vracela i přes zimu se svým synem Odo Amphthyllem Russelem.  Tento syn se stal anglickým vyslancem v Berlíně, kde 1884 dal postavit kapli ve stylu anglické gotiky na místě starší kaple. Jeho kaple však nikdy nebyla vysvěcena.

Zdeněk Šmíd: Víme o našich prapředcích aneb Mrtví v Oboře.

Deník Karlovarské noviny, roč. 1, 10.9.1991/8, s.7.

Článek napsán podle informací Jiřího Klsáka.

První zmínka o oboře 1325 . píše se  o královské oboře, patřící k loketskému hradu. Ještě v minulém století se tu daly rozpoznat zbytky zdiva jednotlivých usedlostí. Severně od cesty k Linhartu je pahorek, zanesený na starých mapách jako Kellerberg - zřejmě tam býval sklep. Na tomto pahorku stála tvrz. Možná patřila Kojatovi z Otovic, majiteli Obory.

Kostel je doložen 1246, tedy o sto let dříve než vesnice. V tom roce byl vysvěcen spolu s kostely ve Vranově a O.V. Doložen až do počátku 16. stol., kdy asi Obora zanikla.

Nemáme. žádný doklad o tom, že by u Vřídla žili lidé před založením města, i když prameny navštěvovali - 1870 zde nalezeno torzo římské bohyně, avšak je možné, že tuto sošku sem nevložili Římani, ale že se sem nějak dostala později. Dále Klsák prováděl průzkum okolí sv. Maří Magdaleny na svahu po demolici starých domů. Nalezli několik střepů. Jeden z nich nese značku hrnčíře a  pochází z 12 - 13. stol. To však není důkaz o osídlení tohoto území, mohly sem být přineseny.

1370 - K4 daruje Oboru Karlovým Varům. Lidé se postupně stěhují z Obory d KV, ovšem jistě se to nedálo naráz, úpadek Obory probíhal postupně po celá staletí.

Podivný pohřeb aneb Kostel vydává tajemství. Autor neuveden, ale je to Šmíd, protože v předchozím článku slibuje pokračování. Deník Karlovarské noviny, . roč. 1. číslo 12. 14.9.1991, s.4

Průzkum prováděl Klsák v říjnu a listopadu 1989. Předtím se nekonal soustavně, spíše jen sem tam.. Klsák udělal sondu v Kellerbergu i v kostele.. V březnu 1990 kopal v kostele. Nalezen džbán ze 17. století, v suti pod podlahou nálezy ze 14. a 15. století- Vrstva pod nimi však byla mladší. Návrh vysvětlení: někdo tu hledal něco cenného a to co vykopal, pak naházel nahoru. Objeven hlavní vchod do kostela - nebyl totožný s tím, který je vidět na zříceninách - ten byl zřízen dodatečně, snad v minulém století v době romantismu, kdy již kostel byl v troskách. Objeven základ hlavního oltáře, poničený zmíněným zlatokopem i dva boční oltáře. Hlavní loď byla oddělena od presbytáře kamenným stupněm. Nalezeny základy sloupků pro triumfální oblouk.

v  západní části lodě objeven hrob ženy. Kostra poškozena, možná uvedeným zlatokopem vedle ležela kostřička novorozeněte,. další pak ve  zvláštní jámě u hlavy mrtvé, Podle švů na hlavě zemřela kolem 30 let. Byla asi ze vznešenějšího rodu, neboť byla pohřbena v kostele, i když hned vedle byl hřbitov. Zemřela asi po porodu dvojčat - první dvojče pohřbeno s ní, druhé ji asi krátce přežilo a bylo pohřbeno dodatečně. K pohřbu došlo někdy od poloviny 13. do poloviny 15. stol.

tamtéž 21.9., číslo 18, s.4 . Nejstarší karlovarská krimi aneb Další mrtvý v Oboře

V centrální části kostela nalezeny železné předměty - zbytky podkov, jedna neporušená. Soška psa a soška koně bez zadních nohou - šlo snad o votivní předměty ? Sv. L - ochránce koní a zvířat vůbec. Takové sošky se objevují na mnoha místech zasvěcených sv. L.  Dále nalezena kovová ruka - L. byl i patron vězňů.

Uprostřed nalezena další kostra (zde ofotografovaná) - určitě pozdější než zmíněná žena s dětmi., snad v 16 . stol., nejpozději na zač. 17. stol. JE to muž, skrčená poloha nasvědčuj, že možná byl pohřben svázaný (aby se nevrátil a neškodil ?) Pohřeb se konal již v době, kdy byl kostel opuštěn a ves zanikla. Snad to nebyl pohřeb, ale jen zahrabání do země. Kdo to byl a kdo o tam zahrabal a jak dotyčný zahynul, to je záhada

Lubomír Vála: Antropologická studie obyvatel obce Obora u Karlových Varů. In: V. historický seminář Karla Nejdla, vyd. ÚM Karlovy Vary 1996, s. 10 - 12.

Kostel  založen 1246, do r. 1485 farní. Z této doby tedy pocházejí pohřby.

Pohřby byly prováděny velice mělce, asi 50 cm pod povrchem. Půda je tvořena hrubozrnným rozpadem žuly, proto tam přístup kyslíku a vody byl snadný. Proto byly kosterní nálezy značně porušené.. Mrtví jsou položeni hlavou k západu tak aby hleděli na východ. Pochováni bez rakví, jak to  bylo v 13. a 14. stol. zvykem. Nebyly nalezeny žádné předměty - žádné šperky, spony apod. - byli to chudí lidé. Byl to jistě vliv církve, která vkládání předmětů do hrobů považovala za pohanský zvyk. Jedná se celkem o 27 kosterních pozůstatků, většinou neúplných.. Z toho 9 žen (33 %), 11 mužů (41 %) a 7 dětí (26 %) - vysoká dětská úmrtnost. Dobrá výživa (dobrý stav kostí, žádná rachitida, dobrý stav zubů). Byli menší postavy, dobře vyvinuté svalstvo (těžká práce). Jen dva lidé starší padesáti let a jen jeden skutečně starý.

V roce 1962 proveden průzkum kosterních pozůstatků v kryptě kostela sv. Maří Magdaleny - ty pochází z 18, století, také menší postavy, ale zuby již zkaženější a průměrný věk asi o deset let vyšší.

Zjištěno poměrně dost zlomenin, které byly na tu dobu velmi dobře léčeny. Tedy v těch dobách byla velká úrazovost a lidé ji uměli léčit.

Pohřby v kostele samotném - u západní zdi dospělý člověk s novorozenětem. Lebka ve značném stupni rozkladu. Při bližším zkoumání se zjistilo, že to je muž.  Zemřel asi ve věku 60 let. Protože pohřben v kostele, musel být vznešenější - snad ze zdejší tvrze.

Pod hlavním oltářem byl další muž. Pohřeb na toto místo mohl být uskutečněn až po zániku kostela, asi v 16. století. Byl skrčený. Bylo mu asi 20 let, byl menší postavy. Snad se jedná o násilnou smrt. Na kostře nebyly nalezeny žádné stopy ani po násilné smrti ani po nemoci. Špatný stav chrupu rovněž ukazuje na pozdější dobu.

Farnost Karlovy Vary, děkanství Karlovy Vary