Duchovní správci karlovarští.

(1493 - 2011)

     Možno-li věřiti zprávě, otištěné v roku 1854 v časopise „Libussa“, byla v Karlových Varech dne 29. června 1364 zřízena fara králem Karlem IV. a farářem ustanoven, Žibřid z Netolic. S jistotou se ví, že v roku 1493 byl karlovarských farářem Mikuláš, jenž se uvádí jako svědek v nadační listině kostela sedleckého z času velmistra Matyáše ze Třebska (1490 -1511). Od roku 1493 - 1554 nenalézáme o karlovarských duchovních nižádných zpráv, jen tolik je známo, že město v roku 1554 odpadlo k protestantství a že kazatelé luteránští psali od roku 1569 - 1624 matriční knihy. Z těchto knih se dovídáme o jménech 13 protestantských duchovních,kteří tehdy v městě působili. Jmenují se: Ondřej Hampisch do roku 1571, Joachim Rüdeberg do roku 1576, Vavřinec Enickel 1580, Petr Langvoit působil 15 měsíců, Jan Kebe 5 měsíců, Kryštof Krkneš ze Slavkova 1 rok, Jan Görsdörfer od roku 1582, Kašpar Münchmeyer z bavorského města Weidenu od roku 1584, Šimon Fläschner z Itorfu od roku 1598, Jiří Thesis od roku 1604, Martin Ruther od roku 1605, Zikmund Scherez od roku 1613 a Jan  Rebhuhn od 1617. Tento opustil město dne 24. VIII 1624, když se zase obyvatelstvo stalo katolickým.

     Po posledním kazateli dosazen do Karlových Varů P. Severin de Sancto Jacobo z řádu augustiniánů bosáků. Začali psáti matriky, jak svědčí dosud latinský nápis na knize křestní zachovaný: Jména, farářem tohoto města, byli pokřtěni v měsíci prosinci 1624.

     Od roku 1626 obstarávají duchovní správu v Karlových Varech členové řádu křižovníků s červenou hvězdou.

     Prvním farářem řádovým byl Kristián Walpurger ze saského města Freiburku, konvertita, jenž vykonal řádové sliby na neděli Devítník roku 1625 a býval farářem na Andělské Hoře.

     Walpurger byl však bezohledným pastýřem, a dílo, přivést všechny obyvatele k Církvi katolické, se mu špatně dařilo.

Teprve když zpovědník Ferdinanda II. Lamorimain se o to zasadil, aby byl Walpurger odvolám, bylo lépe. Jakmile opustil město, učinili Karlovarští před opatem Kryšpínem z kláštera v Nelahozevsi vyznání víry a příjímali dne 25. III. 1628 pod jednou způsobou. Pro nedostatek řádových kněží byli do Karlových Varů dosazováni světští kněží, jimž byla poskytována po celou válku třicetiletou výživa z obročí kostela sedleckého, čímž ztratil ovšem kostel karlovarský titul farního kostela a byl považován na dceřinský kostel v Sedleci.

     Po Walpurgrovi spravoval Karlovy Vary světský kněz Dr. František Albanus do roku 1629, po něm vikarista koleg. chrámu P. v Erfurtu Jakub Wollenschleger, pak Dětřich Schad, jenž roku 1633 v Karlových Varech zemřel, Eliáš Bader zemřel roku 1645, Tilman Plankenius, na něhož si Karlovarští u kardinála Harracha stěžovali a o jeho odvolání žádali a také po dlouhých sporech byl odvolán, konečně poslední ze světského kněžstva Kašpar Haas, jenž roku 1655 odešel do Sedlce.

     Od roku 1655 byli pak nepřetržitě duchovními správci členové řádu.

     Jako prvý od doby Walpurgerovy se jmenuje Šalamoun Augustin Frendl, Moravan z Jihlavy. Ještě za jeho doby nebyl kostel v Karlových Varech samostatný. Frendl pobyl tam 8 let, stal se na krátký čas podpřevorem, později komendátorem v Mostu a zemřel jako probošt na Hradišti, kde ztrávil 31 roků. Zemřel v roce 1706.

    Filip Jakub Götzel, rodem z Falknova v Č., odešel roku 1664 na Chlum sv. Máří, pak do Kynšperka a stal se děkanem v Duchově. Zemřel na léčení v Teplicích roku 1680.

     Jan Jiří Heidl, rodem ze Středy, byl roku 1675 přesazen do Kynšperka a odebral se pro nemoc do pražského konventu, kde zemřel 1704.

     Za něho byl kostel karlovarský zase osamostatněn a přifařeny osady v roku 1666: město Karlovy Vary, vsi: Donice, Rybáře, Horní a Dolní Dvory, Rosnice, Drahovice, 4 statky ze vsi Pučírny, dále mlýn Jobstův a mlýnv Pučírně.

     Jindřich Waldmann z Lokte byl dosazen za faráře řádem bez souhlasu města. Kardinál a velmistr Harrach odvolal jeho předchůdce Heidla, aniž to byl prve městské radě oznámil a dosadil za faráře Wadmanna. Karlovarští odporovali, odvolávajíce se na ustanovení podacího práva z roku 1492, a nechtěli Waldmanna farářem uznati;  odpírali mu poslušnost, úctu a plat. Podali i oprávněnou stížnost k zemské vládě a tím podací právo v roku 1698 na základě dřívějšího z roku 1492 obnoveno a Karlovarským přiznáno právo jednoho z tří řádem navržených členů si voliti. Waldmann zůstal farářem karlovarským do své smrti 29. června1679. V starém seznamu řádových členů udílí mu pisatel chválu slovy, „vir exemplaris“.

     Krištof Norbert Bernbroch, Moravan z Třebíče, odešel roku 1692 za děkana do Slavkova. Od něho pochází zpráva o soše P. Marie na jejím oltáři, jak byla komorníkem knížete Reusse na jeho zámku v sklepě nalezena a kostelu karlovarskému darována.

     Mikuláš Anastasius Giringer z Krupné, býval, než se stal farářem v Karlových Varech, novicmistrem. ROKU 1698 odešel do lokte a zastával úřad arcibiskupa vikáře. Zemřel jako děkan v Tachově v roku 1704.

     Jan Tomáš Seitz, rodem z Chebu, vzdal se po třech letech 1701 karlovarského obročí a odešel za faráře do Hodonic na Moravu.

     Leopold Hynek Seidl, Moravan z Jihlavy, odešel roku 1704 do Kynšperka.

     Štěpán Majer, Čech z Tupadel u Kolína nad Labem, vzdal se roku 1706 fary a stal se dohližitelem statků řádových. Zemřel v Ďáblicích roku 1722.

     Frant. Mat. Böhmb z Lubence byl farářem karlovarským až do roku 1720, kdy se stal převorem a  roku 1721 velmistrem řádu.

     Za Jiřího Fassmanna z Lokte dostalo se faře a farářům karlovarským dne 14. IV. roku 1723 názvu děkana pro věčné časy. Fassmann odešel roku 1727 do Lokte a zastával úřad vikáře.

      Václav Zikmund Otický pocházel z Touškova u Plzně a byl děkanem až do roku 1744. Posvětil  roku 1733 základní kámen k novém chrámu Páně a zazdil v lucerně kupole poslední cihlu u přítomnosti svých kaplanů v říjnu roku 1736. Odešel jako probošt na Chlum sv. Máří a potom do Bratislavy, kde 4. II. roku 1750 zemřel.

     Josef Schürer z Waldheimu, rozený ve Falknově, byl děkanem do roku 1751, potom komendátorem v Mostu. Zemřel 30. III. 1751.

     Jan Josef Cantzler z Tachova stal se po šesti letech farářem a vikářem v Tachově.
     Jan Michael Angstenberger ze Zákup, do roku 1768, byl svědkem velikého požáru města i kostela 23. V. 1759. Založil farní pamětní knihu karlovarskou a sám napsal hojně pamětí. Stal se komendátorem ve Vídni, kde zemřel 20. VIII. 1789.

      Jan Kristián Werner, rodem z Vídně, do roku 1784. Zemřel jako probošt na Chlumu  sv. Máří.

     Kašpar Seidl z Karlových Varů, do roku 1713 děkanem v svém rodišti, byl jmenován roku 1813 proboštem v Budíně a zemřel na cestě do Budína v Praze 28. IX. 1813.

     Augustin Leopold Stöhr, rodák karlovarský, byl děkanem po Seidlovi. Již jako kaplan karlovarský urovnal veliký městský archiv a psal paměti Karlových Varů. Sto let po jeho smrti zasadilo mu město Karlovy Vary v roku 1864 na kostele vpravo od Svatojanské brány pamětní desku. Mimo jiné vydal spis (něm.) Karlovy Vary a památky tohoto znamenitého místa v roce 1810, jež se do 7 let dočkalo třetího vydání. Stöhr zemřel jako komendátor v Chebu 26. III. 1831.

     Jan Karel Weber, rozený ve Slavkově, od roku 1819, zemřel jako děkan v Karlových Varech 10. VII. 1823.

Alois Richter z Mostu zemřel dne 15. IX. 1824.

     Josef Jan Sýkora, rodem z Dobřichovic, byl tamějším kaplanem a  děkanem až do roku1835, kdy se stal komendátorem ve Vídni. Roku 1838 odešel do konventu do Prahy a zemřel19.III.1866.

     Adam Straka z Chodové Plané, do roku 1839, kdy se stal komendátorem ve Vídni.
     Václav Seifert, odešel z Prahy, dostal jako kaplan vyznamenání za pomoc při zaopatřování vojínů v roku 1849, 1850, 1851, když byl i sám onemocněl tyfem. Brzy po své volbě ochuravěl a žil v Praze až do své smrti 10. III. 1861.

     Jan Laube z Karlových Varů byl kaplanem ve Vídni v bouřlivém roce 1848, kde byl i zvolen do rady města Vídně. Děkanem byl od roku 1858, byl proboštem na Chlumu sv. Máří a zemřel jako komendátor v Chebu 17. II. 1877.

     Josef  Adler od roku 1881.

     Josef  Dobner z Tachova, děkan od roku 1878, zemřel jako komendátor ve Vídni.

     Jan Würl, od roku 1887, zemřel jako probošt na Hradišti.

     Josef Bergmann, až do roku 1899, kdy odešel za probošta na Chlum sv. Máří.

    Augustin Lenk z Manetína, za něhož byla zřízena v Rybářích samostatná duchovní správa a vystavěn kostel v roce 1918 stal se řádovým převorem a pak komendátorem ve Vídni, kde zemřel.

     Gustav Sysel děkan, čestný kanovník, *1858 Karlovy Vary, dříve farář ve Františkových Lázních, od roku 1918. Zemřel 27.8. 1930 v Karlových Varech.

     Emanuel Racek,  komendátor Cheb. *1869 v Jindřichově Hradci. +30.4.1942

     Ladislav Schamal ?

     Dr.Vojtěch Sádlo vikář *1897 Police nad Metují, +20.2.1957

     Eduard Janický děkan *1901 Frýdek, +18.12.1963

     Štěpán Luža, adm.

     Adam Becker,O.Cr.        +20.12.1949 v Karlových Varech

     Ladislav Syrový,O.Cr.

     Bohuslav Koza,O.Cr. vikář *1909 Nový Knín, +1.10.1974 v Karlových Varech.

     František Benda, vikář * ……v ……Od roku………do………….

     Mons.Josef Mixa vikář *8.8.1925 Praha. Od roku ………do ……….

     Jiří Hladík,O.Cr. vikář *7.12.1957 Rumburk. Od roku 1993 do roku 2008

     Miroslav Chlupsa,O.Cr. vikář  *12.5.1966 Podbořany. Od roku 2008.