Farnost Sv. Maří Magdalény

Původně středověký gotický městský kostel sv. Máří Magdalény ze druhé poloviny 14. století byl postaven na návrší nad Vřídlem na pravém břehu říčky Teplé uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad). První zmínka o kostelu, spravovaném rytířským řádem Křižovníků s červenou hvězdou, pochází z roku 1485, kdy mu Jeroným Šlik daroval kus lesa, zvaného „Käsler“, horní a dolní Kaselgraben, v revíru Soos. V roce 1491 byla u kostela založena vlastní farnost. V roce 1518 byl kostel renesančně přestavěn. Jednalo se menší orientovaný jednolodní hrázděný kostel s věží, obdélnou lodí a odsazeným, pravoúhlým, polygonálně zakončeným presbytářem, ke kterému byla přistavěna sakristie. Loď kostela o vnitřních rozměrech 14,5 x 12,3 m byla kryta malovaným dřevěným stropem typickým pro tehdejší kostely v oblasti. Přestavbu kostela připomínala ve starém kostele datace „1518“ vysekaná v kamenném pilíři. Z vnitřního vybavení starého kostela je znám pouze oltář sv. Anny, zřízený Šliky. V podzemí kostela bývala krypta, ve které byly ještě na konci 16. století pohřbíváni karlovarští starostové. Kostel byl obklopen obezděným městským hřbitovem, který sloužil jako pohřební místo již v době po roce 1500. Za kostelem stávala na výše položené terase fara s farní zahradou. Roku 1604 kostel vyhořel a následně byl roku 1606 obnoven mistrem Ondřejem. Kostel tehdy dostal nové zvony, které ulil roku 1605 mistr Hans Wild z Jáchymova. Během třicetileté války byl kostel opět poškozen požárem. V roce 1727 se v Karlových Varech léčil velmistr Řádu křižovníků s červenou hvězdou a bývalý karlovarský děkan Franz Matthias Böhm, který nebyl spokojen s velmi špatným technickým stavem karlovarského kostela. Do Karlových Varů proto pozval dvorního stavitele řádu, pražského architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, aby vypracoval plány kostela nového kostela a vyhledal vhodné místo pro jeho výstavbu. Dne 8. října 1727 proto přijel Dientzenhofer do Karlových Varů, aby si prohlédl půdu budoucích dvou stavenišť, o nichž se tehdy uvažovalo, jsou-li pevné. Původně se uvažovalo ještě o třetím místě v bezprostřední blízkosti dnešního karlovarského divadla od řeky Teplé, směrem vzhůru na Nové louce, kde však prý stavbě bránily majetkové změny a výkup pozemků. Dientzenhofer nechal vykopat na obou místech několik sond a vše popsal. Architekt pro svůj projekt provedl celou řadu studií a pro kostel zhotovil větší počet návrhů. Stavbu kostela však zdržoval nedostatek financí a rovněž odpor města. Podle záznamů přijel velmistr řádu křižovníků Franz Matthias Böhm se stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem koncem května roku 1729 do Karlových Varů znovu, aby zde rozhodl o vhodném místě pro nový kostel, neboť starý už hrozil zřícením. V červenci roku 1729 byly vyměřeny základy kostela na místě původního gotického kostela tak, aby Vřídlu nebylo ublíženo, ale ani další jednání s městem nebylo úspěšné. Úřadující mistr řádu, Franz Matthias Böhm navštívil 4. července 1732 císaře Karla VI. a jeho ženu, když v červnu a v červenci pobývali v Karlových Varech a požádal o usazení řádu křižovníků při Karlově kostele ve Vídni. Této příležitosti současně patrně využil k tomu, aby císaři ukázal havarijní stav starého karlovarského kostel, a aby císařem promluvil také o potřebě stavby nového karlovarského děkanského kostela, který velikostí i vzhledem odpovídal požadavkům rozvíjejícího se lázeňského města. Výsledkem rozhovoru bylo, že císař ještě v témže roce přes trvale prázdnou státní pokladnu daroval křižovníků, na stavbu nového kostela tisíc dukátů (4 tisíce zlatých). Určitou roli při této císařově peněžní účasti možná sehrála i okolnost, že ho krátce předtím, 10. června postihlo neštěstí, když se na lovu jelenů u Brandýsa nad Labem smrtelně zranil jeho štolba, kníže Adam Franz von Schwarzenberg. Zbývajících 91 tisíc zlatých, potřebných na stavbu kostela, uhradil řád Křižovníků s červenou hvězdou. Dne 17. července 1732, den před svým odjezdem, ještě císař Karel VI. vydal dekret, kterým výstavbu nového kostela schválil. Na počátku následujícího roku bylo dne 28. února 1733 zbořeno karlovarské děkanství a bylo započato se stavbou nové budovy. Úsilím samotného velmistra řádu Franze Matthiase Böhma byl dne 27. dubna 1733 položen základní kámen nového barokního děkanského kostela sv. Máří Magdalény podle plánu významného českého architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Stavbu kostela, probíhající v letech 1733-1736, vedl polír Thomas Hansl z Prahy, který však v průběhu prací zemřel. Na krátkou dobu jej nahradil Martin Läx od roku 1740 byl polírem Jiří Marek Ehamb. Tesařským mistrem byl Johann Eckel z Kolové. Štukatérské práce provedl Ignác Palliari z Prahy, truhlářské práce a lavice František Dietl a zámečnické práce Jan Kašpar Kraus a Jan Petr Hüttner. Stavba se ukázala být technicky neobyčejně náročnou. Jednalo se o půdorys se složitým členěním v bezprostřední blízkosti Vřídla. Od východního konce nového kostela až k jeho středu pronikaly z podloží výpary, které hrozily dělníků zadušením. Stavěla se proto nejprve vzdálenější polovina kostela. Dne 30. července 1734 pokračuje stavba kostela, aby alespoň v nové části mohly být konány bohoslužby. V průběhu roku 1736 byla renovována také hřbitovní zeď. Dne 1. října 1736 byl děkanem Ottickým slavnostně položen závěrečný kámen do lucerny kostela. Roku 1737 byl na kupoli kostela vztyčen kříž, na věž vytaženy zvony a mezi obě věže byla na vrchol čelní stěny umístěna pod křížem kamenná socha sv. Máří Magdalény. Vnitřní vybavení kostela bylo postupně pořizováno z darů mnoha donátorů. Dne 23. května 1759 došlo při velkém požáru města k rozsáhlému poškození kostela. Oheň tehdy zasáhl obě věže a střechu kostela, roztavil zvony. V interiéru kostela požár zničil hudební kůr spolu s varhanami, hudebními nástroji a cennými hudebninami. V lodi byla zničena asi třetina lavic, oltáře však zůstaly až na vyjímky neponičeny. Ztracena byla tehdy patrně také kamenná plastika sv. Máří Magdalény, která stávala na vrcholu vnější pohledové stěny kostela. Při následné opravě kostela, provedené do roku 1763, získal kostel jednoduchou sedlovou střechu. Roku 1762 pobývala v Karlových Varech rakouská císařovna Marie Terezie, která věnovala děkanskému kostelu nové kostelní hodiny od pražského hodináře Sabastiana Landenspergera z roku 1763 a nové kostelní zvony. Tři nové zvony o celkové váze 2562 liber byly ulity v letech 1762-1763 v dílně mistra Johanna Georga Jordana z Chebu. Na odlévání zvonů tehdy dohlížel cínařský mistr Christoph Götz, kované železné srdce zvonu, 84 liber těžké, ukoval jakýsi chebský „zbrojíř“. Nové zvony slavnostně vysvětil dne 2. července 1763 biskup královéhradecký a arcibiskup pražský Antoní Příchovský z Příchovic. Po epidemii, která postihla město, byl po nařízení Josefa II. o zrušení hřbitovů ve vnitřním městě v roce 1784 zrušen městský hřbitov, obklopující kostel, a přesunut kekostelu sv. Ondřeje. Nalezené kosti při rušení hřbitova byly poté uloženy v kryptě kostela. Roku 1803 byla snesena také hřbitovní zeď a v místech bývalého hřbitova byla po pravé straně kostela vybudována nová ulice . Během 19. století v kostele jako děkan působil zasloužilý karlovarský historik August Leopold Stöhr. V roce 1861 byly při rekonstrukci kostela sneseny obě původní průčelní věže a nahrazeny novými s cibulovými báněmi. Roku 1883 dal Heinrich Mattoni na počest své stříbrné svatby namalovat velké kostelní okno. V roce 1897 byl kostel znovu opravován. Tehdy patrně vzniklo dnešní terasovité uspořádání okolí kostela. Při rozšiřování dnešní Vřídelní ulice v roce 1929 byly odkryty rozsáhlé základy původního kostela, které byly zachovány v zemině kostelní terasy. Při jejich částečném odstranění kvůli rozšíření silnice muselo být tehdy severozápadní nároží kostela vyneseno na pilíře, uložené do jílového podloží. V letech 1948-1950 byl kostel celkově resturován. V sedmdesátých leetch 20. století proběhla další rekonstrukce kostela podle projektu ing. arch. T. Hýzlera z Prahy. Obnovu prováděl Městský stavební podnik Karlovy Vary. Po revoluci se po roce 1990 chrámu opět ujal Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. V roce 2010 byl kostel prohlášen Národní kulturní památkou České republiky.

Bohatě členěný, podélný vrcholně barokní kostel s centrální hlavní lodí na půdorysu hloubkového oválu, obklopeného v diagonálách položenými čtyřmi půlkruhovými kaplovými výklenky a na příčné ose obdélnými kaplovými výklenky. K východní straně lodi kostela je připojen presbytář na půdorysu oválu postaveného na šířku se čtvercovou sakristií se zkosenými nárožími v ose. Dvouvěžové hlavní průčelí kostela na vysoké kamenné trnoži je konvexně vypnuto a členěno plochými jónskými pilastry. Hranolové věže se zkosenými nárožími jsou završeny barokními cibulovými báněmi. Boční stěny kostela jsou konkávně prohnuty a členěny plochými jónskými pilastry. Portály a okna kostela jsou obdélná, završená segmentem a doplněna dekorativními suprafenestrami. Dále jsou zde okna oválná a v závěrové stěně sakristie poté obdélná.
Centrální prostor lodi kostela o rozměrech 38 x 14 m je zaklenut vysokou kupolí s lucernou. Výška lodi v kupoli dosahuje 38 metrů. Hvězdicovitá kupole je členěna radiálními pásy a střídmým štukovým ornamentem. Stěny lodi kostela, prolomené střídáním půlkruhově a segmentem zakončených vchodů do kaplových výklenků, členěny monumentálně vysokými korintskými polosloupy, nesoucími bohaté rozeklané římsové nástavce. Do hlavního prostoru se v patře otevírá ochoz s emporami nad kaplemi a kruchta v západní části lodi, sevřená dvěma hranolovými věžemi, doplněné barokním vypnutým zalamovaným kuželkovým parapetem. Rozšířený prostor triumfálního oblouku s oratořemi a závěr presbytáře jsou obloženy přeloženými pilastry, nesoucími bohatou konkávně prohnutou římsu. Na nábězích klenby nad triumfálním obloukem a nad kruchtou je umístěno po dvou štukových oválných kartuších s malbami evangelistů od Eliáše Dollhopfa. Presbytář kostela a prostor nad kruchtou jsou zaklenuty plackami s jednoduchými vykrajovanými zrcadly v omítce. Kaplové výklenky jsou zaklenuty valenými klenbami s výsečemi s jednoduchou štukovou výzdobou. V podzemí kostela se v podloží z vřídelního kamene a žuly nacházejí rozsáhlé krypty, zaklenuté valenými klenbami s trojbokými výsečemi.

půdorys vrcholně barokního kostela sv. Máří Magdalény na plánu karlovarského Městského stavebního úřadu z roku 1898

Vnitřní zařízení kostela pochází převážně z 18. století. Bílý, zlacený sochařský portálový hlavní oltář z roku 1752 od sochaře Johanna Jakoba Eberla z Mašťova. Na barokním sloupovém pozadí býval ve středu oltáře původně zavěšen oltářní obraz z roku 1752 od drážďanského malíře Pohla, který byl po požáru kostela roku 1759 nahrazen novým oltářním obrazem sv. Maří Magdalény od Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova. Na obraze je vyvedena sv. Máří Magdaléna, truchlící u paty kříže s Ukřižovaným Kristem. Pár sloupů po obou stranách oltářního obrazu nese zalomenou římsu se štítovým nástavcem a dvěmi plastikami klečících andělů po stranách na parapetech. V nástavci oltáře je umístěn oválný reliéf Panny Marie Nanebevzaté (Assumpta) a oltářní pozadí završuje sousoší Nejsvětější Trojice v mracích a záři, vše rovněž od Johanna Jakoba Eberla z Mašťova. Oltář doplňují čtyři rozměrné plastiky v nadživotní velikosti, na vrcholech portálů oltářních vchodů stojí sochy biskupů sv. Augustina a sv. Jeronýma, a nad nimi na zdobených sloupových podstavcích sochy apoštolů sv. Petra a sv. Pavla. Po stranách tabernáklu jsou umístěny dvě plastiky klečících andělů. Otáčivý oltář je ozdoben křížem zasazeným v podstavci z vřídelního kamene. Za oltář bylo mistru Eberlovi zaplaceno 800 zlatých. Do Karlových Varů byl tehdy převezen na 18 vozech. Po požáru kostela v roce 1759 opatřila slavkovská dílna Eliase Dollhopfa oltář novým štafírováním. Ve všech čtyřech kaplových výklencích lodi jsou umístěny sochařské postranní oltáře. Napravo je umístěn tabulový postranní oltář Panny Marie se střední barokní gotizující sochou, renovovaný v roce 1747, který patřil původně od roku 1688 k inventáři starého kostela a do Karlových Varů byl údajně převezen z okolí Bayreuthu. Protějškový tabulový postranní oltář sv. Barbory, pořízený nákladem hraběnky Thun do inventáře starého kostela. Pozadí oltáře zdobí plastický reliéf zpodobňujícím legendu o sv. Barboře. Anděl nese prosby k nebeskému Otci, vyobrazenému v nástavci oltáře. Na křídlech pozadí oltáře jsou plastiky andělů v opačné pozici. Dále jsou zde dva baldachýnové sochařské postranní oltáře sv. Josefa z roku 1742 se starší sochou titulního světce ze starého kostela a oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1743 se starší sochou světce, která stávala do roku 1728 na Jánském mostě (Johannisbrücke) u Vřídla. Oba oltáře jsou doplněny hodnotnými drobnými figurálními reliéfy na postamentech a reliéfy na menze. K vybavení inventáře kostela z 18. století patřily ještě u hlavního oltáře stojící postranní oltáře sv. Barbory a sv. Františka Xaverského, který byl roku 1878 přenesen do krypty pod kostelem. Na jeho místě byl poté umístěn stolek na liturgické předměty. V postranních kaplích bývaly také umístěny oltáře, které však blokovaly okna. Roku 1878 byly proto rovněž odstraněny a umístěny do krypty. V lodi kostela je umístěna kazatelna se sochami evangelistů a figurálními reliéfy od karlovarského měšťana Bernarda Hofmanna z roku 1751. Dále ornamentálně řezané lavice a dvě zpovědnice z 1. třetiny 18. století od místního truhláře a řezbáře Franze Ditla. Po požáru kostela v roce 1759 byly lavice renovovány.
V presbytáři visí na levé straně nad stolkem na liturgické předměty obraz sv. Máří Magdalény a Krista Zahradníka od karlovarského malíře Josefa Kramolína z roku 1788, signovaný „Cramolini 1788“. Na zadní straně přemalovaného obrazu však nese věnování: „In honorem… virginis Mariae de monte Karmeli ejusque confraternitatis… imaginem hanc fieri fecit Josephus Richter, natione Buchaviensis… pinxit Joh. Jos. Mady“. Obraz byl roku 1878 restaurován a zavěšen na současné místo. Na pravé straně presbytáře zavěšen obraz klečící Máří Magdalény od vídeňského malíře Johanna Herrmanna z roku 1846, pořízený na objednávku Lady Russell pro hlavní oltář kostela, kde roku 1847 nahradil na nějakou dobu oltářní obraz od Eliase Dollhopfa. V zadní kapli je umístěn obraz Kladení do hrobu z 18. století, renovovaný roku 1877 Pitroffem. V jedné z bočních kaplí je kopie Zbraslavské madony z roku 1769. Roku 1882 darovala obchodník s uměním W. Hübner olejový obraz Panny Marie (Immaculata) namalovaný pražským malířem Ulrichem Farským von Futtak. Původní obrazy z 2. poloviny 19. století s obrazy Zvěstování, Klanění a Mudrců od východu od malíře Josefa Kramolína jsou uloženy na faře a jsou vystavovány na mariánském oltáři v lodi. V sakristii je umístěna pozdně gotická socha Panna Marie (Madona), podle nápisu obnovena roku 1740 a cínové lavabo, liturgické umyvadlo, zdobené mušlemi z počátku 18. století patrně od karlovarského cínaře Josefa Druma. V lodi je umístěn řezaný sloupek na almužny v podobě ryby z 1. poloviny 18. století, doplněný figurálním reliéfem. Na kruchtě bývaly původně umístěny varhany z roku 1739, které byly zničeny při požáru v roce 1759. Nahrazeny byly varhanami od Adolfa Lummerta z Wroclawi z roku 1858, instalované v kostele na přelomu let 1858/1859 jeho tovaryšem Augustem Wachsmannem. Skříň varhan byla štafírována Johannem Ignazem Viereckelem z Karlových Varů. Roku 1883 byly varhany renovovány varhanářem Bartholomaeem Haberzettlem. Dnes jsou zde varhany z roku 1899 od chebského varhanáře Martina Zeuse. Jejich zhotovení tehdy stálo 6 447 zlatých. Varhany mají 2 manuály a 30 rejstříků. Starý Betlém byl zničen při požáru kostela v roce 1759. V následujícím roce byl postaven nový velký Betlém, pořízený nákladem 46 fl. 45 kr. Jeho rozsáhlé zařízení vyplňovalo postranní kapli sv. Josefa. Na základě Josefínských reforem však musel být karlovarský Betlém z kostela odstraněn. Jako náhradu namaloval poté Josef Kramolín obrazy Zvěstování početí Panny Marie, Klanění pastýřů Ježíši a Klanění východních mudrců, které bývaly o Vánocích vystavovány na oltáři Panny Marie. Mezi liturgické předměty kostela patří pozlacený stříbrný barokní kalich z roku 1756, vysoký 22,5 cm. Noha kalichu je zdobena poprsími sv. Vavřince, sv. Rocha a sv. Jana Nepomuckého, představující symboly léčivých horkých pramenů. Na kalichu pak poprsí patronů karlovarských kostelů sv. Máří Magdálény, sv. Petra a sv. Ondřeje. Na spodní straně obruby nohy je vyryt chronogram na rok 1756 „DEO et SanCtIs PatronIs In therMIs CaroLInIs“ (Bohu a svatým patronům v Karlových Varech). Na obrubě nohy monogram zlatníka „CG“ s trojvěžovým puncem. Dále pozlacená stříbrná barokní monstrance, vysoká 88 cm. Na oválné noze, zdobené dvěma hlavičkami andílků a ornamenty, stojí soška anděla, která ve vysoko zdvižených rukou drží svatozář monstrance. V okénkách, ohraničených stříbrnými vinnými lístky, jsou zasazeny hrozny z modrých kamenů. Ozdoby na nimbusu: ve spodní části sv. Barbora, po stranách andělé, nahoře na svatozáři Bůh Otec, v kříži na koruně pak symbol hroznu. Na obrubě nohy monstrance je vyryt monogram brněnského zlatníka „P.I.W.“ vedle puncu města Brna, znak orla, překrytý trojhrotou korunou. Šest cínových svícnů ve stylu empíru, zdobené rozetami a dopněné nápisem karlovarského cínaře Antona Hailingöttera, značnou “S.W.FEIN ZINN” a karlovarským městským znakem. Barokní cínový talíř, signovaný cínařem “Josef Drum in Carlsbad”. Mezi votivní předměty patřila původně dle pamětní knihy z 18. století stříbrná lampa ve tvaru srdce, kterou v kostele obětovala princezna Fürstenberská v roce 1760. Opat Bernardu Hennet obětoval stříbrné srdce, poděbradský děkan Jacobus Wolf obětoval roku 1759 stříbrné srdce u sochy sv. Jana Nepomuckého a Francisca Galzinelli z Prahy obětovala na tom samém místě také stříbrné srdce. Všechny tyto předměty jsou však dnes již ztraceny. Mezi dalšími dary jsou zaznamenány také výrazné předměty. Farní kronika zaznamenala, jak „přinesl karlovarský tkadlec o svátku apoštola Jana pozlacený stříbrný pohár na víno“ a „další byl použit na svatojánské víno“ nebo měděné koruny, které v roce 1761 kromě stříbrného ciboria kostelu daroval cínař Georg Caspar Pitroff. Karlovarský lékař dr. David Becher věnoval roku 1781 stříbrné ozdoby pro obraz Panny Marie v hodnotě 500 guldenů. V seznamu votivních obětí z cínů jsou karlovarské cínaře do poloviny 19. století zastupují: cínařský mistr Johann Georg Weigl (velká závěsná lampa pro hlavní oltář a další pro oltář sv. Josefa), cínařský mistr Caspar Struntz (závěsná lampa pro oltář sv. Jana Nepomuckého) a cínařský mistr Georg Caspar Pittroff (šest cínových svícnů pro hlavní oltář).
Původní zvony kostela z roku 1605 ulité mistrem Hansem Wildem z Jáchymova, byly zničeny při požáru kostela v roce 1759. Na největším zvonu byl nápis: „Ein ehrbarer rath und gemeind in Carslbad liess mich giessen, Hans Wild in Joachimsthal liess mich fliessen“. Jako náhradu za zničené zvony ulil v letech 1762-1763 mistr Johann Georg Jordan z Chebu tři nové zvony o celkové váze 2562 liber. Na odlévání zvonů tehdy dohlížel cínařský mistr Christoph Götz, kované železné srdce zvonu, 84 liber těžké, ukoval jakýsi chebský „zbrojíř“. Největší zvon z roku 1763 byl opatřen dlouhou věnovací legendou, která připomínala zřizovatele zvonů i požár kostela roku 1759. Zvon byl plasticky zdoben, v poli vedle reliéfu Kalvárie bývaly vyvedeny portréty Císaře Františka I. a císařovny Marie Terezie. Nápis, který vyryl do pole zvonu rytec Joseph Spahn, zněl: „De munificentia augustiss. et apost. majest. dominae et regina nostrae Mariae Theresiae, patrocinante illustrissima comitissa Maria Antonia de Berchtold augm. cameriera hae campanae fuse sunt, quas excellentiss. d. d. Przichowsky episcopus Reg. Rhadencensis et archiepiscopatus Pragensis coadjutor die 2. Juli 1763 consecravit“. Na srdci zvonu byl nápis zvonařského mistra: „Gegossen Matthias Dival in Eger“. Prostřední a malý zvon ulil v roce 1762 Johann Georg Jordan.

původní gotický kostel sv. Máří Magdalény na výřezu veduty města od Matthäuse Meriana z doby před rokem 1650

 

původní kostel sv. Máří Magdalény na výřezu veduty města od Johanna Baptisty Homanna z doby před rokem 1724

kostel sv. Máří Magdalény na kresbě z doby kolem roku 1850

barokní farní kostel sv. Máří Magdalény na historické litografii od Josefa Schäflera z roku 1865

kostel sv. Máří Magdalény v době kolem roku 1860

farní kostel sv. Máří Magdalény v době před rokem 1890

kostel v době před rokem 1890

kostel v době před rokem 1890

závěr kostela před rokem 1890

budova bývalého děkanství v době před rokem 1890

kostel sv. Máří Magdalény kolem roku 1895

kostel sv. Máří Magdalény v době před rokem 1897

kostel v době před rokem 1897

kostel sv. Máří Magdalény na litografii z doby kolem roku 1900

kostel sv. Máří Magdalény v roce 1901

kostel sv. Máří Magdalény na pohlednici z počátku 20. století

kostel sv. Máří Magdalény v době před rokem 1910

kostel sv. Máří Magdalény ve 20. letech 20. století

kostel sv. Máří Magdalény na fotografii z roku 1936

kostel sv. Máří Magdalény roku 1932

kostel sv. Máří Magdalény roku 1936

kostel sv. Máří Magdalény kolem roku 1940

kostel sv. Máří Magdalény v roce 1943

kostel sv. Máří Magdalény ve 40. letech 20. století

interiér kostela sv. Máří Magdalény v době před rokem 1945

interiér farního kostela v roce 1943

interiér farního kostela v roce 1943

interiér kostela sv. Máří Magdalény v roce 1943

hlavní oltář kostela před rokem 1945

kostel v sedmdesátých letech 20. století

kostel sv. Máří Magdalény - září 2011

kostel sv. Máří Magdalény - říjen 2011

kostel sv. Máří Magdalény - říjen 2011

kostel sv. Máří Magdalény - říjen 2011

kostel sv. Máří Magdalény - říjen 2011

hlavní průčelí kostela - říjen 2011

kostel sv. Máří Magdalény - říjen 2011

kostel sv. Máří Magdalény - říjen 2011

kostel sv. Máří Magdalény - září 2011

kostel od jihozápadu - září 2011

závěr kostela sv. Máří Magdalény - září 2011

interiér barokního kostela - říjen 2011

 

interiér barokního kostela sv. Máří Magdalény - říjen 2011

Použitá literatura:

Bešťáková, K.-Gargula, M. 2005 : Carlsbad – Karlovy Vary: …místa známá i neznámá, Karlovy Vary, 32/33
Gnirs, A. 1933 : Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, Praha, 51/55
Jásek, J. 2006 : Kostel sv. Ondřeje v Karlových Varech, XV. Historický seminář Karla Nejdla, Karlovy Vary, 71/73
Jásek, J. 2010 : Barokní stavitelé Dientzenhoferové, XIX. Historický seminář Karla Nejdla, Karlovy Vary, 92/97
Poche, E. a kol. 1978 : Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha, 34/36
 

zdroj: https://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/karlovy-vary-kostel-sv-mari-magdaleny/