Co dělat když ...

1) … chci pokřtít dítě:

Křtem nás Bůh přijímá za své děti, stáváme se členy Kristovy církve se všemi právy a povinnostmi, křest působí odpuštění všech hříchů a vybavuje nás pro nový život Božími milostmi a dary. Křest má věčnou platnost, proto je neopakovatelný a nezrušitelný. Křtem je do naší duše vtištěna nesmazatelná pečeť značící, že patříme Kristu na věky.
O křest dítěte se žádá vždy v místě trvalého bydliště rodičů. Křest je výjimečně možné udělit i jinde, ale stejně to není možné bez předchozího souhlasu místně příslušného kněze.
K tomu, aby bylo dítě pokřtěno je nutné se setkat s místním knězem a podrobné podmínky křtu s ním domluvit. Kněze v naší farnosti zastihnete nejjednodušeji po kterékoliv bohoslužbě v sakristii kostela, čili v prostoře, kde probíhá obvykle příprava kněze a jeho asistence k bohoslužbám. Kdy jsou v kterém kostele bohoslužby, po nichž kněze snadno zastihnete, najdete na vývěskách, které jsou vždy vedle vchodových dveří kostela.

Při takovém prvním setkání se obvykle po vzájemné dohodě stanoví první termín, kdy bude kněz k dispozici jenom Vám, Vašim otázkám a objasněním.
Takových setkání, kdy se nejprve provede předběžný zápis pro matriku, a pak vede rozhovor s poučením o účincích křtu a o tom, jak bude probíhat obřad, může být několik, podle toho, jak jsou rodiče dítěte už poučeni, nebo se s věcí křtu potřebují seznámit více.
Pak se obvykle stanoví termín křtu a v tomto termínu (obvykle se jedná o sobotní dopoledne, ale je možná domluva i na jiných časech) se křest udělí.

Ke křtu dítěte je třeba, aby:

2) … chci se dát pokřtít:

Křest dospělého, stejně jako křest dítěte, působí v duši člověka velké změny. Bůh nás přijímá za své dítě, začleňuje nás do rodiny svých dětí – do své Církve, odpouští nám všechny hříchy, do nového života nás vybavuje svými dary, pomocí nichž můžeme pak dostát povinnostem, které jako jeho děti také máme, nesmazatelné znamení Kristovy pečeti nás Bohu zasvětí navždy. Když se křtí dítě, tak rozhodnutí za tento krok na sebe berou rodiče a kmotr, ale když je křtěn dospělý, nebo dospívající člověk, tak ten je již sám schopen nést odpovědnost za svůj život. Proto je příprava dospělého mnohem důkladnější. Dospělý člověk, na rozdíl od dítěte, které nemá ještě plné užívání rozumu, má povinnost a právo se před každým krokem, který znamená významnou změnu v jeho životě, poučit. Když se chce dát pokřtít, musí vědět, jaké výhody mu takový krok přinese pro život současný i věčný, ale musí být také srozuměn se závazky, které jsou s těmi výhodami spojeny. Tak je to fair. Proto trvá příprava dospělých zhruba asi tak jeden rok. Během té doby probíhají v časových intervalech, které si kandidát křtu s knězem dohodne, rozhovory, které mají žadatele poučit o tom, co ho čeká. Mezi tím takový čekatel křtu navštěvuje alespoň nedělní bohoslužby, naslouchá četbám a výkladům Bible a modlí se. Křest dospělých se obvykle uděluje veřejně o Velikonocích při noční bohoslužbě na Bílou sobotu, a je to pro křtěnce, pro křtícího kněze i pro celou církevní obec vždy krásný a mystický zážitek.
Ke křtu dospělého je třeba, aby zájemce o křest kontaktoval místního kněze a dohodl se s ním na dalším postupu. Kněze v naší farnosti zastihnete nejjednodušeji po kterékoliv bohoslužbě v sakristii kostela, čili v prostoře, kde probíhá obvykle příprava kněze a jeho asistence k bohoslužbám. Kdy jsou v kterém kostele bohoslužby, po nichž kněze snadno zastihnete, najdete na vývěskách, které jsou vždy  vedle vchodových dveří kostela.

3) … chci mít svatbu v kostele:

Církevní sňatek mohou uzavřít pouze muž a žena, kteří jsou oba svobodní a alespoň jeden je katolický křesťan. Předpokladem je osobní víra a rozhodnutí obou snoubenců uzavřít sňatek nerozlučný za účelem založení katolické rodiny. Manželé pak mají vést k výchově ve víře i své děti. Bůh ustanovil svátost manželství jako projev své lásky k člověku. Posvěcuje vztah muže a ženy do takové plnosti, „takže už nejsou dva, ale jedno tělo a jedna duše.“Působením svátostné milosti dochází mezi oběma k nerozlučitelnému spojení. To je obrazem neodvolatelné věrnosti a lásky Boha k člověku. V svátosti manželství se dostává novomanželům tolik Boží pomoci, kolik jí budou potřebovat, aby spolu mohli zůstat věrně v radosti i bolesti po celý život a aby oba byli schopni společně nést povinnosti v manželství a rodině. Protože manželství je závažným rozhodnutím na celý život, je důležitá příprava snoubenců, která je povinná pro oba snoubence. Příprava trvá různě dlouho a probíhá v intervalech, které si snoubenci s knězem dohodnou podle potřeby a podle vlastních možností.
O církevní sňatek se žádá vždy v místě trvalého bydliště jednoho ze snoubenců. Pakliže budete chtít církevní sňatek a pocházíte odjinud, počítejte s administrativními komplikacemi.
K jednání o uzavření církevního manželství je třeba s předstihem (4-6 měsíců před zamýšleným termínem sňatku) kontaktoval faráře a dohodnout se s ním na dalším postupu. Kněze v naší farnosti zastihnete nejjednodušeji po kterékoliv bohoslužbě v sakristii kostela, čili v prostoře, kde probíhá obvykle příprava kněze a jeho asistence k bohoslužbám. Kdy jsou v kterém kostele bohoslužby, po nichž kněze snadno zastihnete, najdete na vývěskách, které jsou vždy  vedle vchodových dveří kostela.

K církevnímu sňatku je třeba, aby:

4) … chci vykonat svatou zpověď:

Svatá zpověď, neboli svátost smíření je svátost, kterou Pán Ježíš ustanovil proto, že věděl, že se nám ne vždy a všechno povede. Věděl, že občas zeslábneme, zaváháme, zakolísáme a snad i upadneme. A nechtěl, abychom v pádu a neštěstí hříchu zůstali ležet, nechtěl, abychom se trápili a dělali ostudu sobě a Bohu. Proto pověřil své apoštoly (čili vyslance, dále biskupy a kněze) odpuštěním hříchů, když jim řekl: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou!“
Svatou zpověď může vykonat pouze pokřtěný člověk, protože ten křtem patří pod pravomoc Církve, patří do rodiny Božích dětí. Nepokřtěný může dojít odpuštění hříchů křtem.  

Svatou zpověď můžete vykonat před každou mší svatou, kdy je kněz asi půl hodiny přítomen ve zpovědnici či ve zpovědní kapli někde poblíž vchodu do kostela. Čeká tam jen na Vás a nijak ho neobtěžuje Vám posloužit, je to jeho poslání, které rád koná a pakliže Vám z nějakého důvodu nabídnutý termín přede mší nevyhovuje, umožní Vám se vyzpovídat a dostat odpuštění hříchů i v jinou rozumnou dobu, na které se dohodnete.
Svatá zpověď je proces obrácení člověka, rozhodnutí vrátit se zpět k Bohu a přináší odpuštění našich hříchů. Tato svátost má 5 částí:

a) zpytování svědomí

Na chvíli se zastav a zamysli se nad svým životem od poslední zpovědi. Zhodnoť svůj život nejlépe podle Desatera, nebo v jiném zpovědním zrcadle, například v kancionálu. Přitom si máme uvědomit, čím jsme Boha zarmoutili. Začni krátkou modlitbou a nejlépe také přečtením a krátkou meditací nějakého vhodného úryvku z Bible – např. o marnotratném synu a milosrdném otci

b) lítost

Nemusí jít o nějaký citový projev. Je to vlastně postoj vůle: to, čím jsem hřešil, mě mrzí, chtěl bych to napravit (je-li to možné) a už nehřešit. Byl bych raději, kdyby se ta věc nestala a proto ji nechci už opakovat. Z lítosti má vycházet předsevzetí vyhnout se dalším hříchům, udržovat a prohlubovat společenství s Bohem.

c) předsevzetí

Poté si promysli, jakým způsobem se budeš hříšnému chování bránit, jaké máš možnosti vykonat více dobra kolem sebe – to je opravdové předsevzetí.

d) vyznání

Vyznám své hříchy především Bohu. Kněz je zde pouze prostředníkem. Je tím, který zpřítomňuje Boží milosrdenství a ve jménu Boha uděluje rozhřešení. V tomto bodě je nejdůležitější vyznání hříchů spojené s lítostí a rozhřešení, které kněz uděluje na závěr zpovědi. Kromě toho nás většinou kněz také povzbudí duchovním slovem a uděluje nám rady jak pokračovat dál duchovním životem. Poučení může být spojené s duchovním vedením (v tom případě se poučení mění v delší rozhovor), ale to není podstatou ani cílem svátosti smíření.
Když poklekneš ve zpovědnici, nejdříve pozdrav kněze, pokud to on neučiní jako první. Můžeš říci např. „Pochválen buď Ježíš Kristus“, nebo „Pozdrav vás Pán Bůh!“. Pak se oba přežehnáte křížem: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“.
Pokud kněz nezačne nějakou krátkou modlitbou, nebo čtením z Bible, můžeš začít mluvit. Nejdříve se krátce a pouze obecně představ. Neříkej své jméno ani příjmení. Jen řekni třeba kolik je Ti roků, jsi-li svobodný/á, ženatý/vdaná, máš-li děti apod.
Pak řekneš důležitou informaci, kdy jsi byl/a u sv. smíření naposledy (pokud to nevíš přesně, stačí přibližný údaj jsou-li to týdny, měsíce či roky.
Dále řekni, zda jsi splnil/a pokání, které ti bylo uloženo. Pak už se můžeš pustit do svého vyznání. Začni třeba takto: „Vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se od minulé zpovědi dopustil/a těchto hříchů“ – a vyznáváš své hříchy. Pokud si s něčím nevíš rady, nevíš, zda se mohlo jednat o hřích, či nikoli, zeptej se kněze – rád Ti odpoví.
Po vyznání hříchů řekni asi toto: „Toto jsou mé hříchy. Upřímně jich lituji a s pomocí Boží se chci polepšit.“
Poslouchej, co ti kněz řekne a jaké ti uloží pokání. Na jeho otázky upřímně odpověz. Kdybys něčemu nerozuměl/a, neváhej a zeptej se.
Na závěr ti kněz dává rozhřešení slovy:
„Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“
Když je uslyšíš, požehnej se znamením kříže a odpověz: „Amen.“
Bůh ti právě dal další novou šanci změnit svůj život k lepšímu. Tím odpuštěním ti vlastně říká, že tě neodsoudil, i když On jako jediný to udělat mohl. Říká ti, že s Tebou počítá! Je to velká věc a my bychom se z toho měli radovat a také to náležitě oslavit. Nezapomeň ale nejdříve vykonat uložené pokání.

e) pokání

Po obohacení milosrdenstvím, které pramení ze svátosti smíření máme poslední „úkol“ – je to zadostiučinění nebo pokání. Nemůžeme zapomenout na povinnost nahradit dobrými skutky či modlitbou (podle možnosti) zlo, které jsme spáchali. Nejde v tom případě jen o modlitbu, kterou kněz připomíná v závěru zpovědi, ale jde o celkový křesťanský postoj, projevující se touhou po naplňování svého prostředí dobrem.

5) … chci duchovní posilu v nemoci pro sebe nebo pro někoho jiného:

Církev je svým zakladatelem Ježíšem Kristem vybavena veškerými nástroji Boží pomoci pro každou situaci lidského života. I pro případ, kdy nás postihne nějaká vážná nemoc, nebo jsme oslabeni pokročilým věkem, můžeme jako katoličtí křesťané dostat svátost, která nás má pozdvihnout na duši a, jestliže je to Boží vůle, může napomoci i k uzdravení na těle. Tato svátost se jmenuje pomazání nemocných. Může ji přijmout každý pokřtěný a to třeba i opakovaně. Několikrát do roka je tato svátost udělována veřejně při mši svaté ve farním kostele (obvykle kolem svátku Panny Marie Lurdské 11. února a kolem svátku Panny Marie Bolestné 15. září). V případě potřeby je však možné tuto svátost přijmout individuálně. Buď se nemocný sám dostaví ke knězi, nebo kněz přijede za nemocným domů, nebo do nemocnice. Krom tohoto udílení svátosti pomazání nemocných standardně kněz ty nemocné, kteří projeví takové přání, pravidelně navštěvuje v dohodnutých intervalech a přináší jim svaté přijímání, modlí se s nimi, žehná jim a nebo si s nimi jen tak povídá. Chcete-li, aby Vás kněz v nemoci navštěvoval, nebo aby navštěvoval někoho z Vašich nemocných blízkých, dejte knězi o takovém přání vědět. Kněze v naší farnosti zastihnete nejjednodušeji po kterékoliv bohoslužbě v sakristii kostela, čili v prostoře, kde probíhá obvykle příprava kněze a jeho asistence k bohoslužbám. V případě urgentní potřeby využijte telefon 602 310 145. Nenechávejte přijetí svátosti nemocných na poslední chvíli, protože ona nejenom pomáhá při přemáhání nemoci, ale také odpouští hříchy a v případě, že nemoc je tak vážná, že se dá očekávat konec života na tomto světě, pak tato svátost zmírňuje agonii umírajícího a usmiřuje s Bohem. Nenechte své blízké bez pomoci trpět zbytečně! Neriskujete jejich věčnou spásu a zavolejte kněze včas!

6) … chci objednat církevní pohřeb:

Dříve, než navštívíte pohřební službu, navštivte kněze! Kněze v naší farnosti zastihnete nejjednodušeji po kterékoliv bohoslužbě v sakristii kostela, čili v prostoře, kde probíhá obvykle příprava kněze a jeho asistence k bohoslužbám. Kdy jsou v kterém kostele bohoslužby, po nichž kněze snadno zastihnete, najdete na vývěskách, které jsou vždy  vedle vchodových dveří kostela. Dohodněte se s knězem o termínu, kdy se bude pohřeb konat. Pohřební služba se podřídí. Ale když postup obrátíte, a dohodnete si nejprve termín s pohřební službou a pak s hotovým termínem navštívíte kněze, aby v ten už nezměnitelný termín vykonal pohřební obřady, může se stát, že už na termín, který jste si s ním dříve nedohodli, už bude mít obsazeno. Proto se dohodněte nejprve s knězem, až potom jděte na pohřební službu!
Pohřební obřad může mít několik variant (rozloučení před kremací, pohřeb do hrobu, uložení urny…) a na těch se knězem předem dohodnete.
Pro matriční záznam budete potřebovat znát: a) jméno a příjmení zesnulého (i za svobodna), b) datum a místo jeho narození,

c) datum a místo jeho úmrtí, d) adresu jeho posledního trvalého pobytu, e) příčinu smrti (je-li ve chvíli jednání známa), f) zda byl u zesnulého před smrtí kněz a posloužil mu svátostí nemocných.
V této náročné chvíli Vás může kněz potěšit, něco si řeknete o životním příběhu Vašeho zesnulého, pakliže jej kněz osobně neznal. Není však obvyklé, aby kněz při pohřbu předčítal životopis zesnulého. Můžete však počítat s profesionálním a citlivým provedením obřadu. Podle přání je možné v různých variantách připojit nebo doplnit zádušní mši svatou (requiem).
Místní kněz koná pohřební obřady pouze v sobě svěřeném okrsku . Jinde jsou k dispozici zase tamní kněží

7) … chci dát úmysl na mši svatou:

Mši svatou, která je zpřítomněním Kalvárské oběti Ježíše Krista na kříži, je možné zvlášť zaměřit k nějakému dobrému úmyslu (například prosba o požehnání v nějaké významné životní situaci nebo při životním jubileu, na poděkování, prosba o pomoc v obtížích, za zemřelé – za duše v očistci apod.). Pro domluvu na konkrétní termín a úmysl se obracejte na kněze nejlépe po kterékoliv bohoslužbě v sakristii kostela, čili v prostoře, kde probíhá obvykle příprava kněze a jeho asistence k bohoslužbám.

Jak se chovat

v kostele?:

1)

Vcházíte-li do katolického chrámu, jste na návštěvě v Božím domě. Posvátnost tohoto prostoru vyžaduje zachování důstojného ticha.

2)

Proto se vzájemně nebavte: kostel je místo modlitby a hlasitý hovor ruší posvátnou atmosféru potřebnou k modlitbě.

3)

Nebavte se ani ve vchodu do chrámu ani před vchodem - vše je slyšet uvnitř.

4)

Vypněte si ještě před příchodem do kostela mobilní telefon, nebo jej vůbec nechte doma, je velmi pravděpodobné, že nečekaně zvonící telefon bude rušit okolí a Vy se pak budete cítit zahanbeně.

5)

Každý muž a větší chlapec už ve vchodu kostela snímá pokrývku hlavy.

6)

Nedostatečné oblečení odhalující hrudník, ramena, břicho a stehna se snad hodí na plovárnu, ale k návštěvě kostela je nepřípustné!.

7)

Jestliže je zpřístupněna loď kostela, je tam pro příchod a odchod z kostela k dispozici k tomu, abyste se požehnali, svěcená voda. Žehnání se provádí pravou rukou ve tvaru kříže od čela k hrudi a od levého ramene k pravému.

8)

V tomto kostele je ve svatostánku přechovávána Eucharistie - svátost v níž je reálně přítomen Kristus, proto každý katolický křesťan při příchodu a odchodu z kostela poklekne na pozdrav Kristu směrem ke svatostánku na pravé koleno.

9)

Jestliže je na oltáři vystavena v monstranci Eucharistie k veřejné úctě, pak se pokleká na obě kolena, jestliže je to možné.

10)

Při mši svaté se klečí na obou kolenou od chvíle proměňování do přijímání. Stejně tak se pokleká i na závěrečné kněžské požehnání.

11)

Nekatolíci a nepokřtění se mohou při zachování těchto pravidel chování zúčastnit všech veřejných bohoslužeb, avšak ke svatému přijímání nesmí přistoupit!

12)

Katolíci, kteří chtějí přistoupit ke svatému přijímání musí dodržet tyto podmínky:

a)

nejméně jednu hodin se před přijímáním postit;

b)

být bez těžkého hříchu – ke svatému přijímání nemůže přistupovat katolík, který nepřistupuje pravidelně ke svaté zpovědi!

13)

Jestliže by se nekatolík nebo nepokřtěný opovážil přistoupit ke svatému přijímání, utrpí tím značnou škodu, jelikož se tím dopustil svatokrádeže. Stejně tak svatokrádežně přijímá i katolík v těžkém hříchu!

14)

Každý katolický křesťan je zavázán zúčastňovat se celé nedělní mše svaté, neúčast omlouvá pouze nemoc.

15)

Bohoslužby velmi ruší pozdní příchody, předčasné odchody a jiný podobný pohyb po kostele v průběhu bohoslužeb – z tohoto důvodu nejsou v čase bohoslužeb žádoucí ani turistické prohlídky.

16)

O všem co do kostela chcete přinést (květiny, svíčky, tiskoviny…) se nejprve poraďte s duchovním správcem.

Děkujeme Vám za Vaši ohleduplnost. I když třeba nevíte přesně, jak se v který okamžik zapojit do bohoslužby, ale chováte se přiměřeně a nenápadně, nikdo nebude pohoršen Vaší momentální neobratností. Každý návštěvník tohoto chrámu, který se řídí těmito pokyny je vítán, a jistě za své zbožné a civilizované chování u Pána Boha dosáhne přízně a požehnání.